Detail aktuality

Oficiální program - OTEVŘÍT

Rodina Vičíkových má veslování v krvi. V tradici pokračuje Nikola reprezentující VK Blesk a Univerzitu Karlovu

Rodina Vičíkových má veslování v krvi. V tradici pokračuje Nikola reprezentující VK Blesk a Univerzitu Karlovu
8. 6. 2022

Když se řekne příjmení Vičík, může se fandům českého a československého veslování vybavit úspěšných veslařů několik. Na tradici a úspěchy svého dědečka Zdeňka a otce Dušana, kteří zaznamenali několik výborných umístěních na mezinárodních akcích, navazuje nyní Nikola, která letos  startovala jak na 109. ČEZ Primátorkách v lodi VK Blesk, tak v pátek na Univerzitních osmách, kde s Univerzitou Karlovou obhájila loňský triumf. Přečtěte si příběhy všech tří veslařů a zjistěte, jak to tedy u nich v rodině se sportem je.

Zdeněk Vičík *1931

S veslováním začal v 18 letech v Olomouckém klubu, později vesloval za ATK (dnešní Dukla), se kterým v roce 1953 vyhrál Primátorky. Výkonem se kvalifikovali na ME v Kodani, kde vybojovali 5. Místo. Od roku 1970 působil jako trenér v Olomouci. Nejprve vedl žákovské a později dorostenecké kategorie. Největších úspěchů dosáhl se svými svěřenci v 80. a 90. letech, kdy olomoučtí junioři patřili k republikové špičce. Stal se trenérem juniorského reprezentačního týmu a mnozí jeho svěřenci si přivezli medaile ze světových šampionátů. V roce 1986 dovedl v Račicích čtyřku s kormidelníkem k titulu juniorských mistrů světa. 

Máte za sebou úspěšnou kariéru, jak veslařskou, tak trenérskou. Je nějaký závod na který nikdy nezapomenete? 
Rozhodně tím závodem jsou Primátorky v roce 1953. Mám hezké vzpomínky i na republikové závody. Jako trenér nikdy nezapomenu na mistrovství světa juniorů, kdy kluci na čtyřce s kormidelníkem vyhráli. Rád také vzpomínám na synovu úspěšnou kariéru, konkrétně na rok 1978(Dušan Vičík s Janem Kabrhelem vyhráli MS juniorů na dvojce bez).

V roce 1953 jste s vaší posádkou vyhráli Primátorky, čímž jste se i nominovali na ME. Co to pro vás znamenalo? 
Čest reprezentovat.

Primátorky jsou stále velmi populárním veslařským závodem, proč tomu tak je?
Těžko říci, možná právě proto, že případný úspěch se úplně neopakuje.

Povedlo se vám dovést k vítězství na Primátorkách i své svěřence?
Ano, dorosteneckou posádku v závodě o zlaté veslo.

Váš syn (Dušan Vičík) navázal na vaše úspěchy a na svém kontě má titul mistra světa a krásné čtvrté místo z Olympiády. Když v žácích začínal, pomýšlel jste s jeho kariérou tak vysoko?
Samozřejmě, že ne. Mým hlavním přáním bylo, aby dodělal školu a věnoval se tomu co ho bude bavit, hlavně jsem chtěl, aby to byla nějaká sportovní aktivita. Nechtěl jsem, aby seděl doma. Úspěchy vyplynuly samy. Předpoklady proto měl, už jen závisely na tom, jak se s tím popasuje. Jsem pyšný, že jich dokázal využít. 

Jak se díváte na nové pravidlo, kdy musí startovat závodníci podporovaní státem(Dukla) za mateřské kluby? 
Jednou se závodník dostane do Dukly- přestoupí, tak by měl i za svůj klub startovat.Tím klubem je Dukla. Pro ty kluky je to čest.

Vesluje i vaše vnučka Nikola, zatím vyhrála závod Univerzitních osem a v hlavním závodě byla se svojí posádkou na 2.místě, kam by podle vás mohla vystoupat? 
Nemohu posoudit, při tréninku a v závodě ji nevidím. Poslední dobou jsem mimo veslařský svět a nemám ani přehled o konkurenci. Byl bych rád, aby Nikola docílila nejvyšších republikových umístění , ale hlavně aby ji veslování přinášelo radost. 

Zdeněk Vičík při vítězství na Primátorkách (čtvrtý z prava)

 

Dušan Vičík

Dušan Vičík vybojoval v roce 1978 titul juniorského mistra světa – společně s Janem Kabrhelem na dvojce bez kormidelníka. Připravoval je tehdy Lubomír Zapletal a Dušanův táta Zdeněk. 

Dušane, po zdravotních komplikacích v dorostu jsi se k veslování vrátil a začal jezdit dvojku s Honzou Kabrhelem na které jste i po pauze dominovali. Jak na tento návrat vzpomínáš? 
No, jako na splnění snu. Když jsem nesměl nic dělat a jen ležel, tak jsem snil - měl jsem ty závody v hlavě tak najeté, že jsem přesně věděl co kde udělám, těch variant bylo mraky a zvláštní, že jsem nikdy neprohrál. No a pak samozřejmě parťák – Kábus, vyjímečné ,,zvíře“.

Když bychom se podívali zpětně na tvůj přechod z juniorské do seniorské kategorie, řekla bych, že proběhl bez problému, už jako dvacetiletý sis odvezl čtvrté místo z olympiády.
Tam utekla o chlup bronzovka, ale pozor, na čem – na osmě - Duklácké. Tak to prostě bylo. Vojna byla povinná, kdo chtěl veslovat a mohl,  šel na Duklu, já měl to štěstí a chytil jsem se. 

Proč se to závodníkům z juniorských kategorií teď nedaří? Máme juniorské mistry a mistryně světa a při přestupu do seniorské kategorie nejsou konkurenceschopní.
Není to tak úplně plošná pravda, ale veslování bolí a nenese, tedy ne v dnešní době.  Teď je to jinak, než dřív. Pro nás byla Dukla ,, zlatá klec“…  se vším všudy… To teď bohužel  úplně není. A potom, myslím si, že chybí ta ELITA, která by učila ty ,,mimina“. Ten přerod trvá dva tři roky a mně, potažmo nám, hrozně pomohla ochranná křídla velezkušených ,,mazáků“.  Např. jednatřicetiletý Mejta ověnčený medailemi z MS, který mě provázel taji  ,,dospělého“ veslování, nebo Dolec, Kyselka a další a další. Kam se člověk podíval, tam medaile z MS, to se člověk rychle učil.

Jakých úspěchů si nejvíce ceníš?
S nadsázkou říkám , že z finálových závodů na MS mi chybí jen bronzová, protože zlatou mám -ta ,,dětská“  z juniorů. Zato čtvrtí jsme byli několikrát. MČR bylo v té době povinnost a Primátorky prestiž mezi loděmi Dukly. Ale co si opravdu hodně cením bylo moje první vítězství na Primátorkách, kdy jsme jako Olomouc, Brno a Smíchov (Mls) porazili Duklu a jsme na dlouhou dobu poslední, komu se to povedlo.  A žádné pravidlo, kdy musí každý placený veslař startovat za mateřský klub nebylo!

Obecně se ví, že jsi nezávodil jen ve veslování, ale našel jsi uplatnění v bojových sportech. Co tě k tomu vedlo?
Náhoda a ,,bouřlivé“ devadesátky.

Pokud bys porovnal komunitu veslařů a kickboxerů, v čem se liší?
Sport sbližuje ve všech podobách a pokud se dělá na nějaké úrovni, není to legrace nikde. V bojových sportech obecně panuje veliká úcta k soupeři. Jdou se zbít a pak se obejmou. Měl jsem tu čest být u začátků organizovaného kickboxu v Česku a bylo to fajn. Teď už je to jinak, ale z té dřevní doby mám spoustu kamarádů a nabytých životních i sportovních zkušeností.

Teď tě můžeme potkávat na Vltavě, kdy jsi se k veslování vrátil?
á těch sportů jako kondiční trenér vystřídal víc a kolem roku 2010 mě oslovil Dušan Macháček z Blesku, odkud odcházel Vítek Kučera, jestli jim nechci pomoct…. no a kruh se uzavřel.

Jakého úspěchu u svých svěřenců  si nejvíce považuješ?
Úspěchy nesou hlavně závodníci, to jsou vykonavatelé. Trenér může ukázat cestu a pak si akorát přát, aby něco nepokazil. Někdy se to povedlo, ale na vše je potřeba mít ty lidi a ti bohužel nějak docházejí. Talentovaných je dost, ale těch, co po ,,tom“ jdou a jsou schopni obětovat cokoli , těch je v dnešní době málo. Úspěchů bylo víc a v různých sportech. Jsou tam tituly mistrů světa z kickboxu, postup s fotbalem do vyšších soutěží – mimochodem krásná setkání s lidmi (Štěpánek, Stuchlík),  kteří mě velmi trenérsky obohatili svými zkušenostmi a mistrovským nadhledem. Veslařské se úplně nedají jmenovat. Každý úspěch je cenný. Třeba mé první holky se kterými jsem na Blesku začínal., Všechny se nakonec staly mistryněmi světa. Zuzka Metlická dokonce dvakrát.

Budete letos startovat na Primátorkách ve veteránské kategorii?
Už ne. Vyblbnul jsem se v mládí. Už Jsem starej a unavenej. Těch devět vítězství v elitní kategorii stačí.

Tvá dcera Nikola také trénuje na Blesku, máš jí pod křídly? Kde jí vidíš za pár let?
Nikdy jsem nechtěl trénovat holky a své děti vůbec. Z těchto mých přání nevyšlo vůbec nic. Veslování si vytrucovala a dělá pro něj maximum. Letos dělá státnice a obdivuji její odhodlanost. Ke škole stíhá trénovat a vše to dává. Přeji si, aby hlavně zůstala svá a pokud možno zdravá, to je nejvíc.

Vičík, Kabrhel – MSJ 1978

 

Vičík, Macháček

 

Nikola Vičíková

Nikčo, mohla by ses nám tu pár větami představit? 
Jmenuji se Nikola Vičíková, nyní jsem studentkou FTVS a mým celoživotním snem je být učitelkou v mateřské škole, mé středoškolské vzdělání mi to umožní. Ke sportu jsem vedená od malička a veslování se aktivně věnuji od roku 2014. Jinak jsem asi veselá, cílevědomá a pro rodinu bych udělala cokoliv.

Co studuješ za obor?
Aplikovaná tělesná výchova a sport osob se specifickými potřebami na Fakultě tělesné výchovy a sportu.  Ano, delší název oboru už jsem si vybrat nemohla. 

Jaké to je držet rodinnou tradici a závodit ve veslování jako děda a táta? Máš ještě nějaké sourozence, dělají nějaký sport?
Mám tři bráchy, všichni jsme byli tátou i dědou vedeni ke sportu, do ničeho nás netlačili, hlavní bylo, aby nás to bavilo. Těm dvěma nejstarším  se povedlo prosadit ve fotbale, bohužel je zastavilo zranění.  A bratr Filip vesloval, začal ve starších žácích a po 5 letech se na to vykašlal. Takže tradici nesu jen já, i když to tak nikdo nevnímá. 

Chtěla jsi vždy veslovat? 
Pamatuji si, že když jsem byla malá, chodili jsme do Olomoucké loděnice a já blbla na bazénu, posilovně a na trenažeru. Nějak to k mé rodině patřilo. S přáním začít veslovat, jsem přišla až ve třinácti. Táta a brácha doma neřešili nic jiného a já do jejich světa chtěla také patřit. Ze zdravotních důvodů jsem se po šesti letech přestala aktivně věnovat sportovnímu aerobiku a chtěla jsem hned začít s veslováním. Táta vůbec nesouhlasil, pořád vymýšlel jiné sporty, které by se mi mohly líbit a seděly by mi víc. Za veslováním jsem si stála a jak je vidět, nakonec jsem si ho prosadila. 

V roce 2019 sis s Terezou Businskou přivezla bronz z ME do 23 let. Považuješ to za tvůj největší úspěch? Trénoval vás tvůj táta, jaký je jako trenér? Mluvil vám do toho i Terezy táta, který je také trenérem?
Ano považuji, byla to moje první zkušenost s reprezentací. To léto se opravdu povedlo, odmaturovala jsem a ještě si přivezla bronz z ME U23. Moc ráda na něj vzpomínám. Táta jako trenér? Výbušný (směje se), ale také stojí nohama na zemi, zná svého závodníka, ví čeho je schopný a jaké nároky na něj může mít. Nikdy na nás nepospíchal, nehnal, je zastáncem názoru,  že vše má svůj správný čas. Terky táta je také bývalý veslař a nynější trenér, s tátou diskutoval o průběhu tréninkového procesu, ale plně respektoval, že rozhodnutí jsou na tátovi. 

Řešíte veslování i doma?
Ano řešíme, nepodařené tréninky či závody se snažíme vyříkat hned, ale večer u televize je cítit dusno. Ale máme veliké společné téma, takže je důležité probrat novinky. 

Určila sis ve veslování nějaký cíl, kterého bys chtěla dosáhnout?
Chci aktivně veslovat  dokud mi to zdraví dovolí. Později bych i ráda někoho trénovala,  ale nechám se překvapit, co mi život přinese. Ambiciózní cíle nemám a sny si nechám pro sebe. 

V loňském roce jsi vyhrála univerzitní osmy za UK, myslíš, že letos vítězství zopakujete?
Moc bychom si to přály… Je to pro mě čest reprezentovat Univerzitu Karlovu. Od začátku, co byly ženské osmy zařazeny do programu Primátorek nenašla naše posádka přemožitele a to už konkrétně pětkrát. Budeme dělat vše pro to, abychom tuhle vítěznou linii nepřerušily a získali pro UK šesté vítězství. 

A teď k hlavnímu ženskému závodu, chystáš se startovat v osmě, nebo na skifu? Loni jste skončily na druhém místě, jak je letošní ročník nabitý, je možnost výhry? 
Loni to byl moc hezký závod. Letos startuji opět na osmě i když mým malým snem je si závod zkusit i na skifu, tak snad někdy.  Šance na výhru jsou vždy, ale já si chci hlavně užít atmosféru tohoto závodu.

Mají pro tebe Primátorky nějaký speciální význam, nebo je bereš jako jedny z řady závodů?
Mají rozhodně specifickou atmosféru. Jsou to závody, kam ráda zvu kamarády, protože jsou to v České republice nejatraktivnější závody. Popravdě? Ostatní závody mají pro diváka nudný průběh.

Zpět na aktuality | Zpět na úvodní stránku